Ahoj Marku,
i touto cestou moc děkuju za další skvělý ročník Pražského Kelta. Po výzvě v mailu jsem se zamýšlel, co by se dalo zlepšit (nebo co bych na trase už nechtěl zažít, jak jsi to zformuloval), a zcela popravdě – nic takového mě nenapadá. (V terénu jsem nadával na ten přeskakovací „brod“ pod butovickým hradištěm, ale zpětně na něj vzpomínám jako na zajímavé zpestření, a finální kolečko v Kunratickém lese byl nápor na morálku, ale i to k tomu patří.) Trasa, značení, občerstvovačky, zázemí v cíli, čipová časomíra – všechno bylo po všech stránkách perfektní.
I s odstupem bych chtěl obzvlášť smeknout nad vymazlenou trasou s naprostým minimem asfaltu. Co se týče občerstvovaček, vyzdvihl bych hlavně úžasné povidlovo-tvarohové buchty na poslední kontrole a tradičně skvělý guláš v cíli (plus jsem na trase hodně oceňoval birell pomelo-grep; buď ten, anebo tonic mi zvlášť v druhé polovině stovek sedne víc než cola).
Žádnou výhradu tedy nemám, promiň. 🙂 Je prostě znát, že to děláte srdcem, a to se pak přenáší na nás účastníky, nevyhnutelně potom Kelta srdcem prožíváme i my na trati (a ve vzpomínkách).
Budu se moc těšit na další účast – ať už příští rok, nebo přespříští, jak moje situace dovolí. S ohledem na její nepředvídatelnost se zřejmě budu přihlašovat opět na poslední chvíli, takže individuální výběr sortimentu občerstvovaček asi půjde mimo mě, ale jak říkám, už takhle je to za mě perfektní.
Jo, a start všech najednou v jediné vlně je podle mě dobrý nápad (jako „popobíhač“ jsem měl vždycky dilema, do které vlny jít). 🙂
